Přeskočit na obsah

HISTORIE

NÁŠ PŘÍBĚH

HISTORIE

KARIÉRA

ODPOVĚDNOST

NÁŠ PŘÍBĚH

KARIÉRA

HISTORIE

SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST

Příběh společnosti FABRIKA 1861 započal již před více jak 160 lety, kdy byla postavena unikátní textilní továrna v semilských Řekách. Zahájením pravidelného provozu železniční trati Pardubice – Liberec dne 1. května 1859 se Semily staly mimořádně vhodnou oblastí pro zakládání průmyslových závodů. Na začátku celého příběhu stál továrník František Schmitt, který koupil od obce Podmoklice a knížete Rohana neplodné a často zaplavované pozemky. Pro jeho záměr však byla tato oblast vhodná, jelikož se rozkládala mezi železniční tratí a řekou Jizerou, jejíž vodní síly bylo možno využít. Protože v těchto místech byly kdysi rybníky, říkalo se zde “v Rybníkách”, “v Řekách” nebo lidově “v Řikách”. Dnešní příběh společnosti FABRIKA 1861 netvoří již jenom jedna továrna, ale několik dalších industriálních objektů a jiných přidružených projektů.
1861
Fabrika začíná


Započala stavba závodu, o pracovníky nouze nebyla, jelikož tou dobou panovala v kraji bída a nedostatek pracovních příležitostí. I z tohoto důvodu pokračovala stavba rychle.

1862

Po skončení přípravných akcí začaly hned zjara vyrůstat zdi nového závodu, a ještě téhož roku byla v provizorních podmínkách zahájena tkalcovská výroba.

1863

V tomto roce byla dokončena výstavba přádelny a také prvního obytného domu s čp. 100, do něhož bylo přechodně umístěno vedení závodu a stavební kanceláře. Zahájení provozu v továrně znamenalo zlepšení životní úrovně obyvatelstva obce a jejího okolí, zejména přineslo nové pracovní příležitosti.

1866

Následkem vpádu pruského vojska do Čech byla práce v Řekách dočasně zastavena.

1867

V červenci došlo k prvnímu konfliktu mezi dělníky a vedením závodu, kvůli krutým pracovním podmínkám. Aby byly nepokoje umírněny, byla roku 1868 založena nemocenská a podpůrná pokladna, která byla majitelem dotována. Nejstarší známý pracovní řád firmy Schmitt pochází také z roku 1867. Byla v něm stanovena 13hodinová pracovní doba pro přádelnu a 12hodinová pracovní doba pro tkalcovnu.

1870

Tento rok se nesl ve znamení dalšího zásahu do chodu továrny. Začátkem března došlo k požáru přádelny. Díky této politováníhodné události přišlo o své zaměstnání několik set dělníků. Firma ale neprodleně pustila do obnovy a zároveň přistoupila i ke zvětšení nové přádelny oproti původní. Ještě tentýž rok byla nová přádelna zastřešena a o rok později dokončena. Při této příležitosti bylo také zmodernizováno technologické vybavení přádelny.

1871

Po skončení přípravných akcí začaly hned zjara vyrůstat zdi nového závodu, a ještě téhož roku byla v provizorních podmínkách zahájena tkalcovská výroba.

1874

Denní produkce bavlny v přádelně přesahuje 100 metráků při zapojení všech 46 tisíc vřeten. V tkalcovně je v provozu tisíc stavů.

1875

Tento rok se nesl také ve znamení budovatelském. Byl postaven železný most do Bítouchova, železný most k hotelu a zaveden plyn do tovární kolonie.

1882
Závod byl napojen na telefonní síť a vodovod, na stráni u závodu byl zřízen park.
1883

Umírá zakladatel závodu Franz Schmitt, byl považován za jednoho z největších průmyslníků v Rakousku. Opomenuto ale bylo, že rozmach firmy byl založen především na tvrdém vykořisťování dělníků. Jeho nástupcem se stává Konrád Blaschka.

1884

Na základě zákona mohli dělníci již od roku 1870 vynucovat lepší pracovní podmínky a sdružovat se za účelem vyjednávání a stávek. Této možnosti využili dělníci ze semilských Řek na jaře v roku 1884, kdy došlo k menší stávce v tkalcovně.

1885

V tomto roce došlo k další, tentokrát ale k větší stávce, které se účastnilo na 400 dělníků. Výsledkem byla dohoda, kterou však firma Schmitt nedodržovala, a proto ještě toho roku došlo k další stávce, která čítala na 700 dělníků.

1911

Na sklonku roku byla dělníky založena odborová organizace "Skupina českých textiláků" se sídlem v Bítouchově.

1913

Dochází ke změně ve vedení firmy, umírá Konrád Blaschka. Správy společnosti se nadále ujali společníci Konrád Blaschka junior a Herrmann Blaschka.

1918

Konrád Blaschka junior předčasně umírá a jediným majitelem firmy Schmitt se stává Herrmann Blaschka.

1919

Drahota, nedostatek základních životních potřeb a omezení výroby – to vše zapříčinila světová válka. To vše vyvolalo dramatickou demonstraci.

1921

Ustanovení KSČ je důležitou součástí pro boj za práva dělníků. Dále byl vydán zákon o závodních výborech.

1929

Na scénu přichází hospodářská krize. Přímý dopad krize se na závod projevil v druhé polovině roku. Došlo k dočasnému zastavení provozu tkalcovny a v dalších letech se krize ještě prohlubovala.

1931

V prádelně zavedena práce obtýden. Odborové organizace začaly vyplácet podpory v nezaměstnanosti, ani to ale nedokázalo zabránit snižující se životní úrovni semilských textiláků. Firma Schmitt měla během této krize také finanční nesnáze, do továrny byl zaveden také bankovní dozor.

1933

Úplné zastavení prací v malé přádelně a postupné omezování provozu tkalcovny. K jejímu úplnému zastavení došlo v roce 1934 a do konce druhé světové války se zde nepracovalo.

1940
Firma Schmitt prodána, vlastnictví přechází z Herrmanna Blaschka na bratry Ericha a Waltera Rudolfovy. Tímto okamžikem skončilo 80leté panování rodiny Schmittovy v Řekách.
1941

25. září byl zastaven provoz staré přádelny, v chodu zůstala pouze malá přádelna s 10 tisíci vřeteny.

1942

V závodě zřízen sklad potřeb pro válečné námořnictvo.

1944
Většinu tovární plochy převzala firma Zittwerke a zavedla v areálu výrobu a opravy leteckých motorů. Zachována zůstala pouze malá přádelna, zbytek textilních strojů byl demontován. V Řekách pracovalo touto dobou 2 655 zaměstnanců, z toho 311 žen. Počet pracovníků kolísal, ale podle různých svědectví jich zde v určité době pracovaly až 3 tisíce. V závodě bylo zaměstnáno mnoho Němců (zejména jako mistři a podmistři), ale čeští zaměstnanci stále převažovali.
1945

Na konci druhé světové války zůstala z největšího textilního závodu na okrese pouze část přádelny, jelikož 80 % provozní plochy zabrala za války zbrojní výroba. Na základě znárodňovacího dekretu prezidenta republiky byl závod jako německý majetek dán pod národní správu. Díky obětavosti a úsilí zaměstnanců byla postupně znovuobnovována textilní výroba (zatím jen v přádelně), která ale po nějakou dobu fungovala v tomto jednom objektu s kovovýrobou, jakýmsi válečným pozůstatkem. Ukázalo se, že toto řešení není vhodné a kovovýroba byla přemístěna do jiných prostor firmy Schmitt, dnešní Technometry. Tento proces přemísťování byl dovršen až v roce 1949.

1946

Závod v Řekách se postupně stává administrativním centrem nového rozsáhlého národního podniku, jeho účelem bylo řídit textilní výrobu v Pojizeří a na Tanvaldsku. Proto bylo velké úsilí věnováno vybudování prostor pro podnikové ředitelství v prostorách přádelny.

1947

Rekonstrukce vodního díla a výměna turbíny.

1948
S únorovými událostmi a komunistickým statním převratem přichází pro závod v Řekách, stejně jako pro mnoho dalších v Československu, mnohé změny. Byly vytvořeny jednotný závodní výbor ROH a dělnické milice. Bylo znovuzřízena také tkalcovna s využitím stavů z likvidovaných menších provozoven, kde se vyráběly tkaniny pro technický sektor a částečně také lůžkoviny.
1949

Pro vlastní tkalcovnu se zřizuje přípravna, která později sloužila jako centrální přípravna materiálu pěti tkalcovnám podniku.

1950

Zřízena obrubovna plenek a podnik se postupně stává jediným výrobcem dětských plen pro celou republiku a část produkce byla dokonce vyvážena do zahraničí.

1955

V tomto roce došlo k modernizaci v tkalcovně. Mechanické stavy byly vyměněny za automaty Hrdina, přemístěné ze závodu 03 Semily a část byla opatřena novými listovkami. Rozšiřuje se sortiment výroby o trenkoviny a ručníkoviny.

1957
Počíná postupná likvidace samopředů, které jsou postupně nahrazovány kroužkovými stroji. Tato výměna probíhala až do roku 1960.
1959
Po dokončení stavebních úprav 2. poschodí starého dílu přádelny, se nainstalovaly nové sovětské dopřádací stroje značky Penzmash. Současně se zřídila sukárna křížových cívek se soukacími stroji z národního podniku Totex. V tkalcovně se instalovaly široké automatické stavy typu ES II, na kterých se vyráběly především dekorační tkaniny pro tisk a široké atlas grádly.
1965

Z důvodu nevyhovujících podmínek skladování suroviny byl v polovině 7. dekády minulého století vystaven nový sklad bavlny s pneumatickou dopravou bavlny do nové sovětské čistírny.

1967

Počínaje tímto rokem se budovala nová šlichtovna, byla opatřena šlichtovacími stroji Sucker.

1972

V období let 1972–1973 byla přádelna vybavena mykacími stroji CZ 69 od Firmy Falubaz.

1993

Ve středu 1. prosince vznikly z bývalého státního podniku Kolora dvě textilní akciové společnosti – Kolora a Hybler. Areál dnešní FABRIKY 1861 náležel firmě Kolora a.s.

2013

Dne 3. června roku 2013 textilní společnost CZ 2013, která vlastnila areál dnešní FABRIKY 1861 v Semilech upadá do insolvence a nastává jedno z nejtemnějších období novodobé historie celého areálu.

2015

Dva roky trvající konkurzní řízení mělo zásadní vliv na dnešní podobu areálu FABRIKY 1861. Došlo k velkým škodám na majetku způsobené častými krádežemi a vandalismem. V tomto období došlo k odcizení původního hodinového stroje z hodinové věže. Čas na hodinové věži se kvůli této krádeži zastavil a tím i život ve fabrice, protože tovární hodiny byly vždy považovány za samotné srdce celé továrny.

2020

Jediným vlastníkem areálu v semilských Řekách se stává společnost FABRIKA 1861 s.r.o. vlastněná rodinou Kuršelových. Čistě rodinná firma začala postupně realizovat nutné opravy v areálu a zároveň postupně začala navracet život do tohoto industriálního komplexu.

2021
Velkolepý návrat života do areálu FABRIKY 1861 v Semilech. Velký počet akcí, oprav a změn, které postupně vedly k vytvoření multifunkčního areálu pro veřejný, kulturní a podnikatelský život. V areálu se nachází sídla několika firem, textilní výroba, skladovací plochy, dílny, ateliéry, galerie a další zajímavé prostory. Došlo k opravě střechy na bývalé podnikové jídelně i na hodinové věži, dále vzniklo nádvoří, a to na místě původní celozávodní hasičárny. Do areálu zavítal velký počet návštěvníků a osobností mezi kterými nechyběli například zpěvák Janek Ledecký či trumpetista Laco Déczi. Areál hostil Festival malých pivovarů, řadu koncertů, Smart kvízy a mnoho dalších akcí. Dne 30. července roku 2021 v 19 hodin a 17 minut byl život do areálu definitivně navrácen, jelikož došlo ke zprovoznění celozávodních hodin v hodinové věži Ludmila.
SOUČASNOST
Posláním rodinné firmy FABRIKA 1861 je navracet život do dříve střežených a veřejnosti nepřístupných prostor a vytvářet z nich místa pro veřejný, kulturní a podnikatelský život. Již při zformulování tohoto souvětí bylo jasné, že areálem FABRIKY 1861 v Semilech to nekončí, ale bude to důležitý pilíř pro další projekty. V současnosti společnost FABRIKA 1861 úspěšně navrací život do několika dalších industriálních objektů jako je Semilský orloj, Lávka Amálka, KOTELNA 1859 a SVĚT VODY. Připravují se další projekty a chystá se založení vlastního nadačního fondu.